Ták, ani jste nestačili vychladnout a už jetu další číslo Trhače. Neboť jsme pečlivě studovali pokřivené obličeje na Kopidlně, usoudili jsme, že se Vám náš plátek líbí. Jak si Ti všímavější z Vás už asi stačili všimnout, změnili jsme formát a prozradím Vám, že dostalo se i na fotografie. Nulté číslo bylo spíchnuto horkou jehlou, to přiznáváme, ale chtěli jsme to stihnout do Banjo Jamboree. Kdyby náhodou, ve slabé chvilce, Vaše blahosklonnost dostoupila tak daleko, že by jste se rozhodli nám poskytnout jakoukoli finanční výpomoc na chod časopisu, tedy alespoň na poštovné, budeme rádi. Jména či loga případných sponzorů samozřejmě rádi otiskneme (pokud se nerozhodnete zůstat v anonymitě). V závěru tohoto čísla je uveřejněna kontaktní adresa na naši redakci, kam můžete zasílat své reakce a vlastní písemné příspěvky, u kterých si však vyhrazujeme možnost redakční úpravy (i když to tak nevypadá, máme totiž několik zásad co zveřejnit a co ne).

Tak dost řečí, … a s chutí do toho, respektive, do Vás.

Odchod Pavla Maliny od Druhé trávy prý proběhl naprosto férově. Všichni plakali. Dalo by se to přirovnat k odchodu Jarky Metelky od Rychlých šípů, až na to, že Jarka Metelka by to asi těžko okomentoval: „Od Mirka Dušína to byla „trochu“ sviňárna!“

Tak Tomáš Dvořák (Reliéf, Fifty Fingers) nám prý už neudrží rytmus, alespoň to tvrdí banjista Martin Metronom Mikuláš, takto kapelník rozpadnuvšího se tělesa KOMPLOT. To jsou věci. Tato zpráva se objevila při rozpadu skupiny, resp. při nácviku repertoiru pro zálet do USA, ze kterého kvůli výše uvedené skutečnosti sešlo. Zlí jazykové tvrdí, že Martin pouze potřeboval záminku, aby se akce nemusel účastnit – prý se bojí létat přes oceán a na rozdíl od Tomáše, který má problémy s udržením rytmu, neudrží stolici.

Počátkem měsíce srpna zažila skupina Vabank Unit monstrózní akci. Pan inženýr Jaroslav Teska, známý to basista, vypravěč a břichomluvec, pořádal kolaudaci svého nového rodinného sídla. Jelikož je pan Jaroslav znám i jako obrovský kulinář a labužník, připravil pro své hosty hostinu v podobě tatarského bifteku. V létě prý je tatarák (společně s játrovou paštikou, vejci a kuřaty) opravdu pikantní záležitost, doporučovaná třemi lékaři ze dvou. Tatar byl výtečný a ani následující otrava salmonelou nemohla zkalit příjemné vzpomínky na vydařený večírek. Salmonelu si odneslo kromě celé kapely ještě asi 20 lidí, kromě jedné vegetariánky která neunesla pocit výjimečnosti a pokusila se druhý den spáchat samohanu, ech totiž sebevraždu. (Tato informace je možná trochu zveličená!) Otrava tedy vyřadila populární band na více než 2 týdny ze hry. Podle posledních zpráv se o Teskovic rodinu zajímají hygienici z celého okolí a výtěrem otvorů všech zúčastněných se začíná každý nový den.

Možná, že jste také jedni z těch, kteří s napětím očekávali návrat skupiny Poutníci (Praha) na prkna která znamenají svět. A že to byl návrat vskutku triumfální, o tom nemůže být pochyb, zvláště pokud jste sledovali jejich vystoupení v Čundr country show. Už jen výběr písně, s ohledem na bohatou minulost této kapely, byl prostě fenomenální: Walkin´on Jerusalem (to jsme si pošmákli!). Podivně vybrnkávaná kytara Milana Mendy (Milane, příště si tam nedávej nylonové struny!), pěkný tón dobra a vcelku povedenou vyhrávku Jiří Lebeda zcela deklasoval tím, že jí během tří minut skladby zopakoval asi třiadvacetkrát. S živostí muziky by se kapela určitě chytla na funusech. Vše ještě zastřešil český Bill Monroe – Petr Kůs ala strýček Sam (patrně komický převlek) s mandolínou bez popruhu, která se mu bezmocně klátila na útlém pasu. No, myslím hoši, že je nejvyšší čas začít zkoušet.

Známý povídkář, vypravěč otřepaných vtipů, povaleč a občasný mandolinista Mirek Pacák (BG Trend), se podle dostupných informací zúčastnil společně s bratry Jahohodovic, sportovně, turistického výjezdu do Rakous a to přímo sjíždění divokých vod a potoků, na kajacích a podobných záležitostech. Vše probíhalo dle plánu až do té doby, kdy se Mirda rozhodl bujný živel podplavat. Vrhl se do nejbližšího (na řece jediného) tzv.“Sifonu“ a hnedle z něho byly vidět jen jeho „prďácké“ polobotky. Z náruče podzemních vod, ho ale nakonec zachránil ručním vytažením jakýsi chlapík Stehno, kamarád Zdeňka Jahody, bratra Jaromíra Jahody, syna Pepy Jahody! Takže nakonec vše prý dobře dopadlo a podvodník Pacák se může zase klidně dál motat s bratry Markovými po vinohradských pivnicích. Z toho plyne poučení: „Drž se Pacáku alkoholu a neser se do sportu !“

Jeden z hrdinů minulého čísla Tomáš Ludvíček. Jednou se prý při vyprávění vtipu tak smál, že se mu nafoukla hlava. Právě v tom okamžiku ho zachytil fotoaparátem jeden z jeho přátel, jemuž tímto za zaslání snímku děkujeme. Navrátit hlavu do jakés takés původní velikosti se podařilo až za pomoci Zásahové jednotky ministerstva vnitra. Osudy tohoto předčasně vyspělého chlapce, zvláště pak jeho internetové řádění, budeme pozorně monitorovat i nadále.

Velmi zajímavé zprávy se objevily v souvislosti s nastudováním české verze amerického country muzikálu Benzin a make up. Ten je netradiční tím, že v podstatě nemá žádný příběh, ale zato velmi silnou hudební stránku. MF Dnes uvedla, že čeští aktéři tohoto projektu, budou muset nějakou osnovu teprve vymyslet. Spolehlivý zdroj našemu listu prozradil, že hodlají použít tzv. od všeho něco. Údajně i motivy z baletu Labutí jezero. Právě kvůli těmto sekvencím angažovala agentura, která se muzikálem zabývá, mimo jiné trojici – Tomáš Linka (Greenhorns), Luboš Hermann (Modrotisk) a Marek ŠPEK Dráb (Nová Sekce). Celý projekt se dočasně zastavil poté, co choreograf dostal žlučníkový záchvat, když se v divadle Akcent, kde se muzikál zkouší propadlo jeviště a na šest hodin byla přerušena doprava na trase B pražského metra, která vede přímo pod divadlem, pro údajné nebezpečí závalu. Produkce zatím tedy shání stavební firmu, která by byla schopna prostory divadla pro účely zkoušek dostatečně zabezpečit, čímž se pravděpodobně, v rozporu s původními plány agentury, celá akce značně prodraží.

Už v minulém čísle jsme zviditelnili několik tragedií mileneckých troj až čtyřúhelníků na BG scéně. (Několik, ale týkali se pouze jedné děvy, che..!) Teď k jedné aférce, která následovala. Slávek Hanzlík – emigrant, loutkař, gigolo, pasivní člen Greenpeace, signatář Charty 2000 a kytarista, navštívil po letech rodnou hroudu. (Myšlena vlast!) Koncertovalo, slavilo, popíjelo, sessionovalo a všeobecně dobře dařilo se. Slávoš měl se k světu, skamarádil se s chlapci z Vabank Unit a to tak dobře, že i pár dní pobyl na haciendě u Mikulášů, kdesi za Prahou. Prožili spoustu švandy a veselí, prostě nádherný klukovský vztah, plný nefalšovaného kamarádství a to nejvíce s Markem Mikulášem – takzvaně „jedna paže“! Za vzájemného chvalozpěvu si vyměňovali kytarové hmaty a protihmaty, tak dlouho, až se do toho zamotali, nevěděli kdo je kdo a Slávoš si chudák omylem odvezl do Ameriky Mikuláškovo děvče! Pro pět ran do hlavy!! Nebo že by to Marek trochu přehnal s eskymáckou pohostinností? Vrba ví, zda je to dobře nebo špatně! Marek s Markétou se stejně ještě moc neznali, 7 let není žádné velké chození a Slávoš se možná konečně po několikáté usadí. Co se týče Markéty, tak ta už život s kytaristy dobře zná, pár kusů tady v Čechách za ta léta dospívání utrhla (možná příště poreferujeme), takže o ní se nebojme, jde o Slávka, aby nenaletěl a neostrouhal! Co kdyby takovej Rice, Grier nebo Nyggard... Vrcholem cynizmu bylo, že Slávek pár dní poté zaslal Markovi své nové CD! Dnes je jasné, že jestli to byla výměna za Markétu, tak na tom Marek docela slušně vydělal. Teď už se má opět čile k světu a podle našich informací si prý, no považte, dokonce našel děvče!! Nejpikantnější prý byla ovšem telefonická palba a výměna názorů přes „Velkou louži“. Ale louže nelouže, hlavně že jsme kamarádi. A kdyby Vás postihlo podobné neštěstí, Petr Brandejs Vám otcovsky poradí. On je totiž takový radič, víte? O tom ale zas jindy.

Dalším BG myslitelem, který určitě stojí za zmínku je Mirek Hulán ze skupiny Poutníci. Tento technicky zdatný kytarista s prapodivným stylem něco mezi zaklínáním hadů a mongolskou dechovkou vymyslel (pravděpodobně hlavou) úchvatný program pro zápis tabulatury, kterým se nesmazatelně zapsal mezi pionýry slepých uliček. Ti z Vás, kteří rádi bojují s počítačem o každou notu, vyžívají se v provádění obludně dlouhých procedur, nevedoucích k žádným výsledkům a vůbec všichni co nevíte jak neplodně zabít všechen volný čas, si s tímto programem určitě přijdete na své. Nedoporučuji ho pouze psychicky labilním jedincům, těhotným ženám, dětem od tří let, normálním lidem a dospívajícím mamutům.

(Pozn. "Ještě žije.")

Nástup skupiny Sunny Side na naší BG scénu byl vskutku velkolepý. Nevím kdo po tak dlouhé době exhumoval Zbyňka Podskalského, nicméně ten opustil svůj dlouholetý hrob, obklopil se muzikanty známými i neznámými a započal tažení na vezdejší BG Olymp. Po natočení demo snímku se skutečně zdálo, že chlapcům ze Slunečné strany to pospolu funguje bezchybně. Po koncertu v Malostranské Besedě v květnu tohoto roku, kde proběhl křest CD Lonesome Station a byla provedena premiéra stejnojmenného komponovaného pořadu, bylo vše jasné. Část publika se dusila a druhá část nevěřila, že to skupina myslí vážně, snad jedině Rosťa Čapek byl upřímně unešen. Pevným pilířem skupiny se nesporně stala temná figura frontmena skupiny (termín Z.P.) Petra Hrubého, Sama, Klokana, toho co je podobný Zajíčkovi – všimli jste si? Samík je nejen geniální zpěvák, ale i herec, bavič, kytarista a vlastně cokoliv na co si zrovna vzpomene. K tomuto závěru nejenže pravděpodobně dospěla celá kapela, potěšena výtečnou volbou svého zpěváka s hlasem silnějším než hydraulické kladivo, ale hlavně o něm byl přesvědčen on sám. Jinak si totiž není možné vysvětlit čin, kterým se tento bodrý křikloun zapíše obludným písmem do pomyslné kroniky českého bluegrassu. Milý Klokan se totiž jednoho slunečného srpnového dne tohoto roku sbalil, do kapsičky na bříšku si naložil nemálo cédéček „své“ skupiny, skočil na okřídlenou kobylu, přistál až v zemi zaslíbené – v USA. Odtud jen tak mezi řečí brnknul Zbyňkovi Podskalskému, ať se nezlobí, ale musí přece pochopit, že ač Zbyněk Sunny Side vymyslel, založil a sehnal potřebné finance a kontakty, není nic špatného na tom založit si stejnou kapelu někde jinde s někým jiným. To vše bez varování a s nasmlouvanými kšefty v naší, pro umělce Samova formátu, příliš těsné zemičce.

Jak už jsme minule naznačili Petr Brandejs (Petr Brandejs Band – asi shoda jmen) hodil v soukromí lano Marku Mikulášovi (Vabank Unit), aby prý rozpustil Vabank a pak ho dal zase dohromady s členů Petr Brandejs Bandu. Marečkovi se to prý docela zamlouvalo (mohl by vyhodit důchodce Jardu Tesku) a po krátkém zaváhání nabídku přijal. Takže hoši jestli to ještě nevíte: sbohem Kide, Miku, Joe, teda Milane, Jardo, Martine!

V loňském roce, na Banjo Jamboree, se nám podařilo zaregistrovat jednu roztomilou příhodu, kterou si nemůžeme nechat jen tak pro sebe. Postižená část (myšleno citové postižení) skupiny Vabank Unit, vyrazila na svátek bluegrassu v „prďáckých úborech“. Měli totiž trika a na nich fotografie svých oblíbených muzikantů – Hanzlíka a Peroutky. Ó jaký šik!! A jaký poprask!! Měli jsme možnost sledovat reakci Pájy Peroutky i jeho okolí. Při spatření Marka Mikuláše a jeho colorovaného Hanzlíka, se mnozí bujaře smáli, šťouchajíce se výmluvně do žeber, poskakujíc a povykujíc, s nimi i Peroutka Pavel. Jaké však bylo jeho překvapení, při příchodu Milana Marka! Perout zesinal, rozklepal se a pronesl doslova: „Kretén, kretén, von snad nikdy nepřestane!“ Príma reakce! Později jsme se doslechli, že Slávkova byla podobná. Že by černé svědomí? Tak to byla opravdu pěkná a podařená historka, prostě jedna z mnohých které píše život. Dnes už je samozřejmě všechno jinak. Hanzlíkovi a Peroutovi jejich nový holky nikdo nezávidí, všichni čtyři kluci jsou už zase jedna ruka, nejlepší kamarádi a fér chlapi. Píší si, volají a jak je volná chvilka, skotačí spolu venku. A taky proč ne ? Vždyť je léto!!

Velkou postavou naší Country & Bluegrass scény je bezesporu Martin Černý (Barbulois, či jak se to jmenovalo; Blanket; Martin Černý a Blanket; Apolo). Dodnes se probouzím zpocený hrůzou, pokud se mi ve snu vybaví jeho vystoupení v pořadu Praha – Nashville. Šlo asi o toto: sponzorem pořadu byl výrobce džusů Fruiko, nebo nějakých jiných a bylo nutné ho také v pořadu patřičně prezentovat. Pro realistické vykreslení této apokalyptické scény se pokusím celý rozhovor interpretovat:

Osoby a obsazení: Brabec – moderátor (cha, cha!), ředitel firmy, Martin Černý.
U stolečku obloženého různými nápoji sedí všichni tři aktéři.
Brabec (slavnostně): Tak pane řediteli, tohle je (ten!) Martin Černý.
Ředitel: Dobrý den. (potřásá si rukou s Martinem Černým)
Černý: Dobrý den. (potřásá si rukou s ředitelem)
Ředitel: Já jsem se vždycky toužil s Vámi setkat. (Martin Černý se blahosklonně usmívá)
Brabec: Tak vidíte a dnes se Vám to povedlo.
Černý: (Mlčí)
Brabec: Pane řediteli, tyto všechny nápoje vyrábíte ve Vašem podniku? (ukazuje na stůl)
Ředitel: Ano a to ještě na příští rok chystáme hruškový a multivitamínový džus.
Brabec: To je skvělé!
Ředitel (k Černému): A jak vy vlastně skládáte ty písničky?
A TEĎ TO PŘIJDE:
Černý: Já si vždycky sednu ke klavíru a skládám, jo, a u toho vždycky piju tyhlety Vaše skvělý džusy Fruiko!
Všichni se spokojeně zubí. Konec záběru.

Bez komentáře.

Do tohoto čísla jsme pro Vás připravili hádanku o ceny, respektive o jednu cenu, ale zato lákavou.

Kdo je to?

Pokuste se uhodnout vlastníka této tváře a své tipy nám zašlete na naši adresu s heslem „Hádanka“. Pod dohledem státního notorika vylosujeme ze správných odpovědí jednoho šťastlivce, který od nás obdrží trsátko z pravé želvoviny. Je snad zbytečné Vám připomínat, že se jedná o jednu známou, českou, bluegrassovou celebritu. A jako vždy děkujeme za zapůjčení tváře bez souhlasu majitele.

„Unesli Jirku Rymáně ……?“

Pavel Peroutka: „Až zjistim, kterej č…. to píše, tak mu rozbiju hubu!“
(při vzpomínce na jeho vypracovanou figuru nám ztuhla krev v žilách)

Petr Brandejs: “ Sáhli mi na asociaci!“
(doufejme, že tím nemyslel něco sprostého)

Zdeněk Roh: “ To je snad žalovatelný!“
(víme odkud vítr fouká, ale taktně pomlčíme)

Pavel Malina: „Přečetl jsem si první stránku a hodil jsem to do koše. O veličinách se tam stejně psát nebude.“
(koho tím asi myslel?)

Zbyněk Bureš: „Aspoň je vidět, kdo je tady nejlepší. Píšou jen o těch nejlepších!“
(né vždy, panáčku!)

A zde je konečně dlouho očekávaná kontaktní adresa naší redakce.
Redakce občasníku „Trhač“, P.O. BOX 21, 150 06 Praha 56
Moc se těšíme na Vaše názory na náš občasník a zejména na Vaše písemné a finanční příspěvky.