
Opět jsme se sešli na pivě, se starým BG bardem, multiinstrumentalistou a ex-místopředsedou BGA, Mílou Peterkou.
TRHAČ: Ahoj Mílo , dlouho jsme se neviděli, máme tu pro tebe spoustu dotazů, od našich čtenářů. Tak například Jiřinu Málkovou z Prachatic zajímá, v jakých skupinách jsi za ta léta působil.
MÍLA P.: Tak to by bylo na dlouhý povídání, za ta léta jsem hrál snad s každým!
TRHAČ: Máme čas Mílo, jmenuj alespoň ty nejdůležitější.
MÍLA P.: No tak dobře. Tak tedy moje první kapela byly Kaskády. Byl to spíš takovej folk, ale byly tam i bluegrassový prvky, například jsme hráli v modrejch košilích. Teda do tý doby, než tam přišel Jupp.
TRHAČ: Myslíš Juppa Konečnýho z Folk a Country?
MÍLA P.: Jó, toho. Von tam přišel s těma foukacíma klávesama a v tu chvíly to začalo jít pěkně do prdele, ale to tam nepište, napište třeba z kopce!
TRHAČ: To víš, že jo, to bysme si netroufli.
MÍLA P.: Hm, jako bych vás neznal. Ale k tomu Juppovi, von to už tenkrát byl pěknej mrmla, kterej neznal nic jinýho než to svoje folkový pištění. Skládal dokonce texty a ty byly tak hrozný, že jsem se vážně za něj styděl a tak jsem radši z kapely odešel. Jupp časem pochopil, že to s tím svým předkusem v muzice moc nevytrhne, vrhnul se tedy na organizování, politikaření a jak vidíš nakonec to dotáhnul dost vysoko.
TRHAČ: No jo, je z něho velký zvíře.
MÍLA P.: No jo, to tedy jo! a podle toho to u nás taky s muzikou vypadá ! Teď nedávno jsem ho viděl v televizi, v ňáký zahradě, či co. Mlel, že na špici jsou neustále stejní hudebníci a písničkáři, jako před deseti lety. No aby né, ty vobludo! Vždyť tam nikoho jinýho nepustíš! Dokavaď ti nesou prachy, proč bys tam pouštěl někoho mladšího a ještě k tomu bluegrass, že?!
TRHAČ: Jasně ale nechme Juppa, víš že na něj Míša Leicht nedá dopustit, uklidni se a pokračuj, co třeba Copáci?
MÍLA P.: Jó tak s těma jsem si užil! Ale ještě s těma původníma, s Jirkou Helekalem na kytaru. To Míša Leith ještě chodil do hornickýho učiliště a do kapely přišel, když já jsem končil. Pamatuju se, že přišel na první zkoušku celej černej a v přilbě s baterkou na hlavě. Tenkrát měl nějaký sexuální problémy – už jste o tom něco psali, že prej když v dole spustili stroje, tak mu naběhla erekce a cloumal sebou tak že….
TRHAČ: Dost Mílo ! Myslím, že tuhle pasáž vynecháme ! Nechceme být v našem plátku vulgární, jako nějací předsedové asociací!
MÍLA P.: No jo, ten si taky tím svým výlevem na internetu pěkně nadrobil! Kde člověče tyhleti cucáci berou takovou odvahu a drzost někomu dirigovat, to teda nevím.
TRHAČ: Dobře Mílo, Péťu už necháme na pokoji, vždyť víš že to blbě nese. A my ho přes všechny ty jeho úlety máme doopravdy rádi.
MÍLA P.: No tak to vám vážně žeru, vám tak zrovna!
TRHAČ: No fakt! Ale pokračujme, co třeba Jihočeši, co Sem Tam?
MÍLA P.: O těch mi ani nemluv! Sem Tam jsem založil společně s Lubošem Markem a Jirkou Smržem. Pak se přistěhovala z Jižní Koreje Pavlína Jíšová a to už jsem tam nemohl vydržet. Dneska zpívá docela slušně česky, ale tenkrát to jihokorejský vřeštění vážně nešlo poslouchat a to nemluvim o tom, že s ní nic nebylo. Víš jak to myslím? Jako v sexu a…
TRHAČ: Tak vážně Mílo už dost! To sem netahej, to napiš třeba do BG Listů, tam ti to jistě rádi otisknou!
MÍLA P.: Tak promiň, už si dám pozor.
TRHAČ: Poslední otázka Mílo, jmenoval si Luboše Marka, není to příbuzný Milana Marka z Vabanků?
MÍLA P.: Jó je! Nejsou si sice moc podobní, ale je to jeho nevlastní děda.
TRHAČ: Tak ti Mílo pěkně děkujeme a nashledanou příště!